Thajská masáž zad

Dostal jsem dárkový certifikát na Thajskou masáž zad. Dárkový certifikát je skvělá věc, zvlášť v případě, kdy nemáte ani tušení, co vlastně obnáší. Pokud tedy chcete někomu věnovat thajskou masáž, vyzkoušejte ji nejdřív sami! Možná byste pak rádi obdarovaného změnili, nebo ho obdarovali raději papučemi.

A nyní již k samotné masáži, kterou jsem včera absolvoval. Přivítání standardní, po chvilce čekání na recepci si pro mě přišla usměvavá thajka a odvedla mě do šatny. Společná šatna je maličká a ikdyž jsem tam byli jen dva, měli jsme co dělat, abychom do sebe nevráželi. Skříněk je tam přitom asi osm, tak nevím, jak to probíhá „ve špičce“… Když jsem se tedy převlékl do volných kraťasů a župánku, byl jsem odveden na masážní lůžko.

Po krátkém úvodu na nohách to začalo, dloubání loktem vší silou mezi žebra. No, nedá se říct dloubání, prostě terapeutka, jak ji vtipně nazvala recepční, si vyleze za vámi na masážní lůžko a ten loket tlačí mezi vaše žebra celou vahou svého těla. Když jsem bolestí heknul, terapeutka se mě zeptala: „Bolí?“ Když jsem hekavým zvukem přitakal, dostala záchvat smíchu… To dloubání mezi žebra trvá asi čtvrt hodiny…

Když vydržíte dloubání do žeber a těšíte se na něco lehčího, máte smůlu. Následuje čtvrthodina přikládání jakýchsi pytlíků na záda. To ještě nezní tak hrozně, takže musím podotknout, že ty pytlíky jsou vytahovány z hrnce s vařící vodou. Pokud přežijete úvodní šok a přikládání začne být příjemné, je pytlík vyměněn za čerstvě vařící. Když jsem po cíleném přiložení syknul bolestí, zeptala se terapeutka: „Pálí?“. Tak nějak jsem řekl, že ano, přičemž opět dostala záchvat smíchu.

Když jí asi došly všechny žhavé pytlíky a nechávala si je znovu nažhavit, začala mě opět dloubat loktem vší silou mezi lopatky a kolem páteře. Přemýšlel jsem, jestli umí i jiná česká slova, než *bolí* a *pálí*, ale dlouho jsem se nemohl dočkat. Až teprve poté, co mě po dloubání opět pálila pytlíky, řekla „otočit“. Bohužel jsem netušil, co mám otočit, tak nastala chvíle trapné nonverbální komunikace, kdy jsem si nakonec lehl na záda a byl popálen pytlíky i zepředu…

A ještě jsem zapomněl, že se mi terapeutka prošla koleny po zadní straně stehen…

Ale pokud by to mým zádům pomohlo, tak neřeknu ani *plotýnka*, ale s tím odstupem se mi zdá, že mi to nepomohlo vůbec, možná jsem na tom ještě lehce hůř, než před masáží.

Musím ale říct, že po proceduře si kolega u převlékaní děsně liboval a byl naprosto nadšený. Nevím, jestli měl stejnou proceduru, jako já, já jsem byl poněkud rozpačitý a když jsem se oblékl, chtěl jsem rychle vypadnout, když mě (ale i kolegu) na recepci zastavila recepční a postavila přede mě čaj. Nechci hádat, z čeho byl uvařen, ale když jsem ho dopil a po pár minutách přišel za ženou do práce, abych se podělil s pocity, měl jsem úžasnou náladu a koutky se mi samy zvedaly. Chtěl jsem se smát bez příčiny, jako po vykouření jointa… A vzhledem k tomu, že masérka dostávala záchvaty smíchu při sebemenší zámince, řekl bych, že ona ten čaj pije pořád…

Závěr tedy rozhodně není negativní, jak to vypadalo celou dobu 😉 Thajská masáž je rozhodně zajímavá zkušenost. Pokud nemáte strach z neznámého a příliš nízký práh bolesti, jděte do toho. Úplně to změní váš pohled na slovo *masáž*. Je to něco jiného, než znáte z našich rehabilitačních pracovišť. Asi už to nebude chtít nikdy zažít, jako já, nebo naopak, jako kolega, ale v každém případě – **je to zážitek!**

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *