Slavnostní hamburger

Dcera dostala ve školce pozvánku na oslavu narozenin s místem konání "Shopping Park – dětský koutek Tesco". Už to samo o sobě je zarážející, zvlášť, když bydlíme (všichni účastníci oné oslavy) na přesně opačném konci města. Ale budiž, dcera si hrozně přála tam být… Půl hodiny tam, půl hodiny zpět – zcela zabitá hodina času, ale vzhledem k tomu, že "oslava" trvala dvě hodiny, nemělo cenu jet domů a zase zpět, to bych strávil jen cestováním dvě hodiny. Tak jsem se brouzdal po Shopping parku a musím říct, že takové utrpení jsem dlouho nezažil. Pokud nejste fanatik do serfování mezi regály (což já teda nejsem), tak vám nezbyde nic jiného, než si nakonec sednout do "kavárny" a sledovat mraky projíždějících nákupních vozíků… Pro mě naprosté utrpení :(

Ale abych se vrátil k nadpisu, děti dostaly na vybranou, zda si dají jako slavnostní menu hamburger, cheesburger, nebo kuřecí kousky… A to, samozřejmě ve formě "Happy Meal"… Čert vem ten předražený drek, který je v pytlíku, když je někdo ochoten to koupit, je to jeho problém. Mě však na celé té akci zaráží to, že je hamburger servírován jako slavnostní menu. Já pořád žiju v pocitu (a nehodlám z něj ustoupit ;), že hamburger je něco, co si člověk koupí, pokud má nepřekonatelný hlad, nemá čas si jít sednout na jídlo do restaurace a nic jiného není po ruce. Prostě chytnout kus žvance do ruky a za chůze (jízdy) zhltnout… Představa slavnostního jídla v bufetu (nebo jak se moderně říká – fastfoodu) je pro mě zcela nepředstavitelná, ale hlavně nepochopitelná.

Sice chápu, že si to rodiče zjednodušují, zaplatí pár peněz, o děti se postarají zaměstnankyně dětského koutku a oni nemusí doma nic chystat, nic uklízet, na nic nedávat pozor… Ale k narozeninám prostě patří dort, zákusky a podobné pamlsky. I fakt, že se to odehrává doma a oslavenec se může pochlubit svým "majetkem", hraje ve vztazích mezi dětmi důležitou roli, děti vidí, jak žijí ti druzí a můžou konfrontovat. To se jim však v anonymním prostředí supermarketu s anonymním hamburgrem stát nemůže…

7. 4. 2005 v 00:10 - trvalý odkaz