Pavel Nedvěd

Nemyslím si, že by se Nedvěd měl vrátit do reprezentace, kterou považuji za čest pro všechny repzerentující. Pro Nedvěda to zjevně čest není, nechá se prosit a dělá uraženého, aby pak milostivě zachránil naši zdecimovanou reprezentaci. Je však otázka jestli ji zachrání, každopádně tím divadýlkem ze sebe udělal kašpara, u kterého není jisté, co ho napadne zítra (to není nic nového, jen to opět zdůraznil).

Nedvěd je bezesporu špičkový hráč, ale nějak se zapomíná na jeho mozkové zkraty, které se pokusím připomenout. Dřívější červené karty za brutální fauly či nadávky rozhodčím bych moc nerozebíral, ikdyž jich pár reprezentativních bylo a zůstal bych v době, kterou si všichni pamatujeme. Zcela nesmyslný zákrok na posledním mistrovství Evropy, kdy se sám a dobrovolně zranil; naprosto zbytečný faul v semifinále Ligy mistrů, který ho připravil o možnost si zahrát finále; rozhodování se o reprezentaci na základě novinových článků, to jsou alespoň ty nejviditelnější.

Nervově labilní člověk nemá v reprezentaci co dělat, reprezentant musí být stoprocentně psychicky vyrovnaný. Jenže – ono nejde o nějaké chování, či zkratové jednání jednotlivce, jde jen o postup a o nic jiného. Vše je dovoleno, morální hlediska, možnost zkratu spolu s minulostí odcházejí stranou…

Kauza Nedvěd mě natolik znechutila, že nejen našim fandit nebudu, ale budu jim snad dokonce přát, aby na mistrovství světa nepostoupili.

18. 10. 2005 v 10:36 - trvalý odkaz