Neobtěžuj, netřiď odpad

Jelikož třídím odpad a to celkem zodpovědně, jsem občas nucen navštívit sběrné středisko. Obrat "jsem nucen" používám záměrně, protože osoba, která tomu středisku šéfuje rozhodně nepatří mezi ty, které byste rádi viděli. Ale protože moje ekologické cítění je silnější, tak se vždycky překonám. A že je co překonávat, se pokusím napsat. Ještě než začnu, raději zdůrazním, že se jedná o osobu, která je zaměstnancem radnice, tudíž je placena i z mých daní ;)

Epizoda 1

Vstoupíte-li do jeho "kanceláře", kterou by bylo lépe nazvat kamrdlík (tj. kříženec kamrlíku s mrdníkem ;), sedí zahleděn do nějakých lejster a dokud nepozdravíte, ani se nezdvihne oči. Když pozdravíte, tak vám odpoví, odloží lejstra, vezme do ruky tužku, nastaví si ji nad kolonku ve formuláři a čeká. Čeká na to, až objevíte na důmyslné konstrukci, která trčí z jeho stolu k vám, pokyny a přečtete si je. První pokyn je nahlásit jméno a adresu. Napíše a čeká. Přečtete druhý pokyn – množství a druh odpadu. Nadiktuju, napíše a promluví: Zajeďte s tím až dozadu. Zajedu tedy dozadu, kam za mnou vláčným krokem přijde a sleduje, jaké věci tahám z auta a beze slov ukazuje na kontejnery, kam mám který odpad hodit.

Epizoda 2

Udělal jsem tu chybu, že jsem navštívil sběrné středisko hned druhý den (ještě předešlu, že jsem vezl celkem atraktivní odpad – asi 200 gramodesek a asi tak 400 knih). Po uvítací proceduře mlčení a čekání (schválně jsem čekal, jestli mě vyzve k nějaké akci, ale vždycky jsem vyměkl :) prohlásil: Ale vy jste tady byl…

Byl jsem tu včera.

Tak si přečtěte tamten papír. a ukáže na velkou nástěnku, kde je několik papírů.

Najdu ten správný a dočítám se, že odpad je do sběrného střediska možné vozit v objemu do 50kg jednou za 7 dní, jinak je potřeba za jeho složení zaplatit.

Ptám se tedy: Takže mám zaplatit? A kolik?

Přečtěte si tamten papír a opět ukáže na nástěnku…

Je to ceník všech položek, které lze do sběrného střediska odvézt, tak do něj koukám celkem dlouho, což jemu vůbec nevadí a neprojeví žádnou snahu mi v mých rozpacích pomoci. Nakonec řeknu: Tady gramodesky nejsou.

Gramodesky jsou spalitelný odpad – 2,50 za kilo

Jsem šokován – dostal jsem informaci, ale nevím, jak s ní naložit, nevím totiž, kolik desky váží, o knihách nemluvě, které navíc, jak jsem se dočetl, musí být zbaveny desek. To by problém nebyl, protože vím, že mu tam chodí "vypomáhači", kteří za kousek šrotu s prací pomůžou, nemluvě o tom, že knihy jsou samy o sobě pro tyto lidi dostatečně lukrativním materiálem – nebyl to úplný odpad, spousta knih by se dala lehce zpeněžit v antikvariátu. Vedoucí ale na zaplacení trval a já jsem odhadl obojí na dobrých 100 kg, tak jsem se raději otočil a odjel do Armády spásy, kam jsem ještě vezl nějaké oblečení.

V Armádě spásy byli za oblečení rádi a tak jsem se zeptal, jestli by neupotřebili i knížky a v krátkosti popsal svoji peripetii ve sběrném středisku. Odpověděli mi, že knížky určitě upotřebí a že si je vezmou. Tak jsem se zeptal, jestli by náhodou neupotřebili i gramodesky a ten človíček mi sdělil, že si je vezme pro sebe :)

Epilog

Nakonec jsem se tedy všeho zbavil, ale díky nesmyslnému předpisu (já vím, že je to ochrana před zahlcením, ale pokud tam přijedu dvakrát za rok ve dvou dnech…) a neochotnému člověku přestávám mít chuť odpad třídit… A to určitě není úmyslem radnice, jakožto provozovatele sběrného střediska, nebo se pletu? ;)

17. 4. 2005 v 22:50 - trvalý odkaz