Krádež jako marketingový nástroj

Nejsem zastáncem názoru, že kopírování zabíjí hudbu, naopak. Jak jsem naznačil v nadpise, považuji dokonce kopírování za marketingový nástroj, srovnatelný s tím nejlepším marketingovým nástrojem ze všech – kladnou osobní zkušeností a předání osobního názoru. Nejlépe však bude, ukázat si to na konkrétních příkladech.

V prvním příkladě jde sice o avantgardní, ale světoznámou a dá se říci kultovní kapelu the Residents. S ní jsem se seznámil už někdy v roce 1988, kdy jsem dostal od přítelkyně kazetu s mark of the mole a tunes of two cities. Pravda, můžeme polemizovat o tom, zda je deska nahraná kazetu pirátskou kopií či nikoliv, ale o to nejde, tehdy jiné možnosti nebyly a nebýt jich, tak jsem se o rezidentech nikdy nedozvěděl. Pak uplynula nějaká doba, než se začaly jejich CD objevovat v prodeji i u nás, ale od té doby do současnosti jsem si koupil 21 originálních CD této skupiny a byl na všech jejich koncertech v Česku.

Druhým příkladem je málo známá česká skupina hm… (všimněte si té výborné adresy!). Kamarád si od kohosi přepálil jejich první CD ~… to by mohlo být zajímavé. Já jsem si ho půjčil, přepálil jsem si ho z té jeho kopie a do kapely Hm… se skoro "zamiloval". Od té doby jsem byl na všech jejich brněnských koncertech (které jsou mimochodem velice vtipné a hravé) a na tom posledním, který proběhl předevčírem ve Staré pekárně a byl prostě úžasný, jsem si koupil jejich nové CD Oběd~, které se tam křtilo. Nebýt krádeže na počátku, nikdy bych o Hm… nevěděl a jejich CD bych si nekoupil (ono se snad ani v normální distibuci neprodává).

Ve třetím příkladu přejdeme přímo k tomu zlodějskému marketingovému nástroji, tedy k výměnným sítím (P2P). Pouze díky němu jsem před nedávnem objevil zajímavou kapelu Severed heads a to jen proto, že člověk, který sdílí snad všechno, co Residents vydali (včetně rarit, které vyšly v několika výliscích), tuto kapelu sdílel. Řekl jsem si, že člověk, který má kompletní sbírku The Residents, nemůže mít špatný vkus :) a cvičně si jedno album stáhl. A pak další a další… Je jisté, že pokud budou Severed heads koncertovat v Česku, rozhodně na ně půjdu a koupím si jejich nové CD (pokud tedy bude), což bych jinak nemohl učinit.

Všechny tři kapely, které jsem vzal za příklad, neuslyšíte v rádiu ani neuvidíte v televizi v primetimu, jestli vůbec kdy ;) Pro tyto kapely je z mého pohledu kopírování jasným přínosem z důvodů uvedených výše. Pro koho však přínosem není, jsou všeobecně známí a hraní klasici (Beatles, Pink Floyd…) a rychlokvašky, tedy interpreti, kteří plují na zrovna frčící módní vlně. Ti, pokud neprodají hned, neprodají už nikdy. Tam je to samozřejmě větší problém, než u stálic, které sice vydělávají méně, ale pořád, ale možná si to lidé i uvědomují. Třeba takovou muziku nekupují právě proto, že za rok ji už nebudou poslouchat, tak proč by za to měli ještě draze platit… Já už teda pop moc neposlouchám, ale z mládí mi utkvěla dvě jména: kapela Trans-X a zpěvačka Sabrina. Ve své době trhali žebříčky hitparád, ale troufám si říct, že z dnešní mladé generace je nikdo nezná a z pamětníků je nikdo neposlouchá. Kdežto třeba právě zmínění the Residents prodávají s přehledem i 25 let staré desky. Samozřejmě je důležité, kdy se s daným intepretem seznámíte. Pokud objevíte the Residents dnes, jako já třeba zmíněné Severed heads, asi si moc jejich starých desek nekoupíte. Pokud však objevíte dobrou kapelu v jejím počátku, je velká šance, že budete chodit na jejich koncerty a koupíte si jejich nová CD. V tom vidím vůbec největší přínos P2P.

Je jasné, že CD jsou drahá, prý právě pro jejich snadnost kopírování a náhradu za ušlý zisk tímto způsobeným. Přijde mi opravdu krajně nespravedlivé, když má ten poctivý, který si originální CD koupí doplácet na nějaké pomyslné zákazníky, kteří by si to CD stejně nikdy nekoupili. Znám spoustu lidí, kteří by si ono CD třeba i koupili, ale prostě si nemohou dovolit utratit celodenní mzdu za jediné CD. Samozřejmě, pokud nemám na Mercedes, tak si ho taky nekoupím, ale v hudebním průmyslu často není cena určována trhem (i proto, že jednoho interpreta vydává jedno vydavatelství), ale nějakými fiktivními výpočty, do kterých se započítavají právě tihle potencionální "nezákazníci". Budiž, pokud nejde o zneužití monopolního postavení, nebo o kartelovou dohodu, je to "v pořádku". Myslím si však, že kopírování hudby bude ve velice brzké době fungovat jako výrazný regulátor ceny originálních CD. Firmy si spočítají, zda je pro ně výhodnější vysoká cena s malým obratem, nebo nízká cena s obratem vysokým. Zatím se jim zřejmě vyplácí cena vysoká, ale podle mého to je neudržitelná situace. Chápu, že nikdo nechce ceny snížit jako první, ale je otázkou času, kdy to přijde.

Takže když to shrnu, kopírování hudby je nejen dobrým marketingovým nástrojem pro určitý typ muziky, ale chtě nechtě se stane i důležitým cenotvorným prvkem. Vidím jen světlé zítřky :)

18. 12. 2004 v 16:45 - trvalý odkaz