České dráhy nechtějí cestující

Že jsou České dráhy drahé (asi proto se nejmenují železnice, ale dráhy), je všeobecně známé. Například z Brna do Prahy se autobusem dostanete za poloviční cenu. Když jedete na výlet s dětmi na kolech, zaplatíte za převoz kol víc, než za jízdné. Ale není to jen cena, čím dráhy odrazují zákazníky. Je to naprostá arogance a nepružnost.

Zůstaňte na peróně
Byli jsme nedávno s kamarádkou na koncertě Radiohead v Praze. Bohužel jsme podcenili situaci a pokoušeli se zamluvit lístky na autobus asi jen čtyři dny předem, tak jsme byli odkázáni na vlak. Do Prahy jsme stáli, případně seděli v chodbičce, protože na sezení nikde nebylo místo. Budiž, to se někdy stane. Ale zpáteční cesta do Brna začala velice zajímavě. Rychlík Metropol totiž není vlak pro normální cestující, ale pro cestující spící. Má asi deset lůžkových vozů a jen dva obyčejné vozy druhé třídy. Což po koncertě, na kterém bylo hodně lidí nejen z Moravy, ale i ze Slovenska, znamenalo, že se prostě do toho vlaku nemají šanci dostat. Nám se podařilo se do vlaku ještě těsně vejít, za námi se do něj natlačili už jen dva lidi. Odhadem tak 150 lidí zůstalo na peróně. A to je moment, kdy České dráhy mohly nasbírat nějaké plusové body, ale proč by to dělaly. Z Prahy jsme stejně odjeli se zpožděním, během kterého by podle mě nebyl problém sehnat tři vagony, připíchnout je za rychlík a pak je třeba z Břeclavi poslat zpátky. Ale proč by to dráhy dělaly, ti lidé, co zůstali na peróně, stejně koupenou jízdenku už měli, tak co, pojedou prostě dalším vlakem, který jede za čtyři hodiny… Netuším, jak byly obsazené ony lůžkové vozy, ale obávám se, že rozhodně ne tak, jako vozy k „sezení“. Kdo zná povídku Šimka a Grossmana Moje první jízda tramvají, dokáže si představit, jak to asi ve vagoně vypadalo. V té tramvaji to člověk i půl hodiny na jedné noze a ještě ne na své, vydrží, ale tři a půl hodiny ve vlaku? A to jsme ještě zůstali stát někde za Kolínem, protože nějakého pána postihl infarkt (nevíme, jestli ze služeb Českých drah) a musela pro něj přijet sanitka… Vystoupení z vlaku v Brně bylo opravdovým a nefalšovaným vysvobozením.

Dezinformace, reklamace, rezignace
O uplynulém víkendu jsme jeli s přítelkyní a čtyřmi dětmi na výlet na kolech. Sraz jsme měli v Králově Poli na nádraží a chtěli jsme jet do Břeclavi, že si uděláme výlet do Lednice. Našel jsem spoj na idosu a nevšiml si, že je směrem na Břeclav výluka, což byla osudová chyba. Ale neudělal jsem chybu jen já. Když vlak, který měl přijet v 9:32 nepřijel, šel jsem se zeptat do pokladny, kde je problém. V jízdním řádu, který měla paní k dispozici ale ten vlak uveden byl a nebyla u něj žádná poznámka, že by v neděli nejel… Viz oficiální výlukový jízdní řád – vlak 4929 z Kuřimi, odjezd z hlavního v 9:50. Nicméně nám doporučila další vlak do Brna, který jel v 10:03. Bohužel ale paní v pokladně byla naprosto mimo a nějakým způsobem zasklila rychlík v 10:17 z hlavního do Břeclavi a řekla mi, že do Břeclavi jede další vlak z hlavního až v 10:50. To byla pravda jen částečně, vlak jel, ovšem jen do Vranovic. Protože jsme ztratili už hodinu, rozhodli jsem se, že pojedem tedy do Vranovic a do Lednice si uděláme výlet jindy. Vydal jsem se tedy do pokladny, aby mi vrátili rozdíl jízdného mezi Vranovicemi a Břeclaví. Přestože jsme měli jednu jízdenku a chtěli jednu reklamaci, pokladní po mně požadovala šest reklamačních poplatků – 30,– Kč za každou osobu, tedy 180,– celkem. To bylo víc, než bych dostal zpět za jízdné, takže jsem řekl, že na tyto podmínky nepřistupuji. Paní mi ještě poradila, ať to zkusím vyreklamovat ve vlaku u průvodčího. To jsme tedy zkusili. Průvodčí byla velice milá a sdělila nám, že ve Vranovicích dostaneme rozdíl jízdného zpět, aniž by nám byl účtován šestinásobný storno poplatek. Jistě už tušíte, že to nebyla pravda. Paní v pokladně nám řekla, že by musela mít svolení od nějakého nadřízeného, nebo nějaké potvrzení od někoho, kdo to průvodčí ve vlaku odsouhlasil, což jsme samozřejmě neměli, neboť to průvodčí vyřizovala telefonicky a byla pryč. Tak jsme se nakonec rozhodli, že tedy do té Břeclavi přeci jen pojedem. Jen jsem tam kvůli těmto peripetiím přijeli o dvě hodiny později oproti původnímu plánu…

Cyklisti jsou zlo
Ještě zmíním „vstřícnost“ drah k cyklistům. O tom, že přeprava kol na kratší vzdálenosti je dražší, než přeprava lidí jsem se zmínil už na začátku. Jenže když jedete na jednodenní výlet na kolech, tak nestrávíte ve vlaku tři hodiny, aby vám jízdenka za kolo nepřišla předražená. Jedete někde poblíž a tudíž platíte za kolo tvrdě. Tarif pro kola je, na rozdíl od desítek variant pro cestující, naprosto jednoduchý. Jízdenka na jeden vlak 25,– jízdenka na celý den (libovolný počet vlaků) 50,–. Je jedno jestli jedete dva kilometry, nebo sedmset.
S kolem vám nikdo nepomůže. Ikdyž jste za kolo drahám tvrdě zaplatili, musíte si ho naložit, hlídat i vyložit sami.
Kapitola sama pro sebe jsou prostory určené pro přepravu kol. Ve vagonech Bdmee (což jsou ty, ve kterých nejdou stáhnout okénka a sedící naproti sobě si musí kolena dát na střídačku, protože je mezi sedačkami velmi málo místa), prostory pro kola nejsou. Jen zvenku vagonu je symbol kola. To si však můžete opřít pouze v té uličce, kde se nastupuje a vystupuje, ale musíte, chtě nechtě zablokovat jedny dveře. Pokud mají stanice na trati, po které jedete, nástupiště jen na jedné straně, tak to není až tak velký problém. Ale pokud je nástupiště na straně, kde máte naskládaných šest kol, tak raději požádáte cestující, aby vystoupili a nastoupili jinými dveřmi, za což vás mají rádi…

I přesto mám ale dráhy rád. Pořád je považuju za skvělý způsob dopravy a jsem železniční fanda. Snad se dožiju doby, kdy na dráze nebude cestující (s kolem) na obtíž…

15.09.2009 |

---

Komentáře

Formát Texy

předchozí:

následující: