Felix Holzmann v ČT a konzistence pořadů

Česká televize mě opět naštvala. Mám rád Felixe Holzmanna a na včerejší střihový pořad jsem se těšil už týden. Jediné za co mohu ale ČT poděkovat, krom samotného zařazení pořadu, je fakt, že do něj nenacpali nějakého moderátora, který by se beznadějně snažil být vedle mistra Holzmanna vtipný. Za to opravdu velký dík, protože jak se povedlo "pohřbít" nedávno běžící pořad podobného typu moderátorům Cibulkovi s Hronem, to je prostě k nevíře. Ale zpět…

Takřka polovinu pořadu tvořily nějaké podivné písňové koláže, ve kterých pochopitelně nesměli chybět Karel Gott s Helenou Vondráčkovou. Nevím, jestli jejich lobbing sahá tak daleko, nebo jestli si všichní čeští dramaturgové myslí, že bez nich by to nebyla ta pravá zábava… No prostě děs.

Úplně mě dorazilo, když jedna scénka byla rozsekána na tři kusy, mezi jednotlivými částmi byly jednak zase nějaké písně a jednak jedna zcela jiná celá scénka… Nechápu to, vždyť přece kouzlo takové scénky je i v tom, jak je dlouhá a jak je gradovaná. Divák pomalu začíná dostávat záchvat smíchu, a místo aby byl vtip umocněn dalším vtipem – střih a máme tu Karla… Než se z toho vzpamatujete a při pokračování scénky zjistíte, že navazuje na tu předchozí, souvislosti a gradování a počínající záchvat smíchu jsou dávno pryč…

Bohužel je to fenomén příliš častý, přišlo se na to, že většinový divák je schopen udržet pozornost jen asi dvě minuty, proto je potřeba dělat v programu neustálé změny, aby se pozornost diváka udržela za každou cenu. Já si to nemyslím, naopak. Divák by měl pochopit, že pokud se dívá na Felixe Holzmanna, tak se na něj dívá asi proto, že chce vidět Felixe Holzmanna a ne Helenu Vondráčkovou. Proto mi vadí všechny ty rušivé elementy, ať už jsou to zmínění moderátoři Hron s Cibulkou, nebo přitroublí sporťáci v Guinnesově světě rekordů, či vtipný moderátor Hrubeš v Naváhej a toč…

Vadí mi to i v Českém rozhlasu, kdy je rozhovor se zajímavou osobností přerušován písněmi, aby si nakonec moderátor povzdychl: "Bohužel se musíme rozloučit, čas je neúprosný. Mám tu od posluchačů ještě spoustu otázek, ale ty snad někdy jindy…" Nejhorší na tom je, že tím trpí i vzor našich médií – BBC. Sleduji jejich ranní zpravodajství pravidelně a takřka všechny telefonické rozhovory končí poznámkou redaktora: "Prosím stručnou odpověď, čas nás tlačí.", přičemž je jasné, že je potřeba k věci pohovořit ještě alespoň minutu, ne-li dvě, ale moderátor je nekompromisní a rozhovor ukončí. Snad jediný, kdo tím netrpí je Václav Moravec (ten však nedělá zprávy), u jeho rozhovorů na BBC jsem nikdy neměl pocit, že skončily předčasně. A pak Na plovárně Marka Ebena , což je sice oproti Moravcovým rozhovorům střihový pořad, ale působí na mě stejně kompaktně a uceleně. Sláva jim!

15. 8. 2004 v 10:29 - trvalý odkaz